Jak jsem si v ašrámu léčila rakovinu

„Paní Müllerová, ta mízní uzlina, kterou jsme vám odstranili z krku, byla metastáze bez známého primárního ložiska. Na příští týden vás objednáme k nám na ORL a odstraníme vám levou mandli, provedeme několik odběrů z různých míst hltanu a odstraníme další uzliny.“

„A proč nejprve nezjistíte, kde ten primární tumor je?“

„Tak dobrá, za pět týdnů se dostavte na screening celého těla na přístroji PET/CT.“

Pět týdnů nejistoty, strachu, probdělých nocí. Jak jen to zvládnu? Nejsem schopna se zbavit svíravého pocitu v útrobách. Až prodýchání do břicha mi ulevuje. Volám kamarádce, která si prodělala podobnou zkušenost. Taky cvičí jógu.

Její rada zní: „Rozhodla jsi se dobře, máš více než měsíc, aby ses uklidnila, posílila tělo. Žádné prášky na spaní, žádná psychofarmaka. Tělo nezatěžuj jedy, naopak ho vyčisti. Vyčisti čakry muladhará, svadhištána, otevři se pánu Bohu, choď do lesa, najdi vnitřní sílu a povznes se. A zavolej Jogi Sat Nathovi.“

Jogi byl stručný: „Přijeďte hned, vaše diagnóza je vážná a míza roznáší zplodiny dále do těla.“ Přijela jsem až za týden. Až jsem předala své povinnosti .

Den první – Basti neboli klystýr

Přijela jsem včera večer, ubytovala se a seznámila se s programem na dnešek. Dnes jím jen melouny. To je fajn, ty mám ráda. Ráno se mám oplachovat studenou vodou. Jiná tady stejně neteče. Na záchodech nejsou splachovadla, protože voda ze studny ničila trubky. Voda ze studny je tady proto, aby se neplýtvalo pitnou vodou, když je na světě tak vzácná.

Ašrám na mě působí příjemně. Uzavřený travnatý dvorek z jedné strany lemuje hlavní budova, která se rekonstruuje. Z druhé strany je velká meditační místnost, dílna a dva pokojíky nahoře. Dvorku vévodí venkovní dočasná kuchyň chráněná plachtou. Kromě Jogiho jsou zde další dva trvalí osadníci Kristýna a Babu. Jí se tady 5x denně, mlčky, a před každým jídlem se pronese motlitba. Já mám svůj meloun, ostatní  vyvážené vegetariánské jídlo, ve kterém nikdy nechybí zelenina, převážně z vlastní bio zahrady.

Jogi mě seznamuje s mou terapíí pro tento a následující dny. Začínáme cvičební sestavou na protažení a aktivaci metabolismu. Jsem nervózní a zpočátku nedokážu ani sladit dech s pohybem. Jogi natáčí moje cvičení na mobil, a tak mám pro příští dny dobrou instruktáž, pořád bude co zlepšovat. Zkoušíme i dechová cvičení a relaxaci.

Také jdeme s Kristýnou ke studánce pro vodu. Je to asi dvoukilometrová příjemná cesta. Procházka a pití pramenité vody jsou součástí mojí terapie. Nesení kanystru je pro mě únavné, nemoc mi bere sílu. Ještě očista tlustého střeva. První nálev je půllitrový a pak litr a půl na proplach. Večer jsem zalezlá ve svém pokojíku a procvičuji zadaná cvičení.

Den druhý - Shankhaprakshalana neboli pití slané vody

Každé ráno má svůj pevný řád. Očista očí, jazyka, zubů. Psí dech a Kapalbhati. Pak vypít půl litru teplé vody, omývání studenou vodou, dynamická cvičení. Zacinkání zvonce v šest hodin znamená začátek meditace. Sedíme před oltářem, každý ponořen do své praxe. Meditace je ukončena odříkáním manter a pozdravů učitelům náthovské tradice, v jejíchž šlépějích je veden zdejší ašrám. Já se připojuji alespoň zpěvem ÓM. Po meditaci se vracíme ke cvičení.

V osm je pravidelně ovocná jednodruhová snídaně. Ta už není dneska pro mě. Začínám pít slanou vodu, vybranými cviky ji posouvám zažívacím traktem a posléze vylučuji ven. Brr, ta sůl navíc smrdí a těžko se nutím do pití více než třetího litru. A to ještě musím zvládnout vypití dalších dvou litrů, abych je vyzvracela v rámci očisty žaludku. Následuje protažení a propláchnutí dutin a očista je dokonána. Alespoň pro dnešek.

„Jitko, doporučoval bych ti od zítřka jíst jen Živou stravu.“ „Co to je?“ „Vše, co neprošlo tepelnou úpravou. Ovoce, zelenina, semínka, ořechy.“ „Na nic takového nejsem připravena, těšila jsem se na zdejší zdravou krmi.“ „Chceš se uzdravit? Já, kdybych měl tvou diagnózu, odešel bych někam do lesa a živil se kořínky.“

Den třetí – Živá strava

Nemám sice s živou stravou žádnou zkušenost, ale mám konzultanty, svůj rozum a své tělo, které mi napoví. A tak do toho! Ráno meruňky – mňam. Snídaně listy (těch je tady dost), zeleninu k tomu a avokádo. Na oběd rozmixovat mrkev s mandlemi přes noc máčenými. Odpoledne broskve – mňam. A večer něco hladivého do bříška – namletá semínka, banán a datle. To není návod pro následování, to je jen moje první rychlá reakce na vzniklou situaci.

„Jsi apatická, vše děláš napůl. A co děláš pro lidstvo? Najdi si práci s dětmi nebo starými lidmi utečenci, cigány.“  Uznávám, něco na tom bude.

Na zahradě jsou dlouhé řady zeleniny a většina z nich volá po vytrhání plevele. Každá ruka je vítána. Tak zkusím, co už jsem dlouhá léta nedělala.

Den čtvrtý – Krize

„Je ti zima? Zacvič si! Máš hlad? Zacvič si! Chceš se uzdravit?  Změň život! Měnit mysl je marná snaha. Změň život a mysl se změní sama.“

Dnešní program je daný: Ráno podle pravidel, pak výuka dalších cvičebních sestav a trénink dechu. Jak je příjemné oddat se sledování cesty dechu, usměrňovat ho a prožívat reakci těla. Dechová cvičení chtějí svůj čas, soustředěnost. Krátká dechová cvičení, jak je praktikujeme v lekcích jógy nemohou poskytnout takový prožitek. „Hloubku mysli najdu, až ovládnu tělo – změnit život, očistit tělo, pravidelně cvičit, naučit se dýchat relaxovat.“

Je mi zima. „Zima je jen jeden z řady pocitů. Proč rozdělovat pocity na příjemné a nepříjemné, ty příjemné vyhledávat a nepříjemným se vyhýbat?“ A taky jsem zesláblá a bolavá a pochybuji o smyslu zdejšího pobytu. Vždyť si spíš ublížím, než pomůžu. S takovými úvahami usínám.

Den pátý – Příliv optimismu a sil

Hodím na pyžamo mikinu a ploužím se do sprchy. Studená voda mě probudí k životu. Najednou je mi teplo, příjemně a cítím se dobře. Mám do všeho konání chuť. Vše má logiku a dává smysl, další zvracení, protahování a promývání dutin, cvičení, dýchání, jídlo.

„Vezmi si kýbl a lopatku a zajdi někam, kde teče močůvka, a z okraje naber černotu, dáme ji rajčatům“. Aha, můj guru mě chce vyzkoušet, probudit z apatie. Stejně jako když první guru všech Náthů Matsjéndranáth, chtěl po svém žákovi  Górakšanáthovi, aby pro něj vyprosil koláček. Ten, aby učiteli vyhověl, dal za koláč vlastní oko. Můj úkol je v porovnání  se službou žáka Górakšanátha směšně lehký.  Ať z něj mají rajčata prospěch!

Den šestý a protentokrát poslední

Jogi a Babu sekají dřevo, jde jim to pěkně od ruky. Já s Kristýnou plejeme nekonečné řady zeleniny. Pod námi leží vesnice Dolní Čermná a na obzoru se rýsují Orlické Hory. Vše působí harmonicky a já souzním v jedné melodii. A zpívám si. Studené počasí pořád trvá a vítr nepříjemně fouká. Nepříjemně? Jak pro koho, je to jen pocit. Uvědomuji si, že se cítím stejně jako před několika měsíci. Zdravě. Nic mě nebolí, mám dostatek sil. Napadá mě, že bych mohla opět zajít na Lysou Horu.

Závěr

Jsem už týden doma. Stále poctivě praktikuji vše, co mi Jogi doporučil. Příští týden se nechám prosvítit a prozkoumat tím chytrým diagnostickým přístrojem. Ať už bude výsledek jakýkoliv, já vím, že jsem sama pro své uzdravení něco udělala a něco dělám. Mám svou cestu, jak nemoci vzdorovat. Každé ráno jsem v duchu u lidí z Ašrámu. V šest ráno sedím v meditační pozici a zpívám s nimi ÓM.

www.yogashrama.cz/