Co tedy jíst?

Nehlazená (natural) rýže, jáhly(loupané proso), pšenice, pšenice špalda, kus-kus (granulky z pšeničné mouky),  bulgur, ječmen(nejznámější forma ječmene jsou kroupy), oves (nejčastěji ovesné vločky), žito, kukuřice (kromě celé vařené a sterilované i kukuřičná krupice – polenta), pohanka.

Připravujeme je jako kaše, placky, vařené, dušené spolu se zeleninou. Recepty najdete nejčastěji v makrobiotických kuchařkách. Připravovat pokrmy můžeme i z celozrnné mouky, případně těstovin.

Proč nahrazujeme bílou mouku celozrnnou a ještě lépe obilovinami z celých zrn? Bílá mouka je zbavená povrchové vrstvy, která je nositelem minerálů, vitamínů , vlákniny a klíčku. Pečivo vyrobené z vymílané mouky namazané tukem v ústech jen tak přehltneme.  Nežvýkáme, nesliníme, potřebné enzymy se nedostanou ke škrobu a ten, pevně spojený s lepkem nerozloženým v žaludku, prochází do střeva a to má nepříznivé důsledky především na střevní sliznici. Tam jeho řetězce zalepují střevní klky a tím zmenšují trávicí plochu.  Pokud se lepku ve střevě nashromáždí více, vytvoří se tím jakási vnitřní – druhá trubice. Kromě blokování trávení to má ještě další neblahý účinek. Mezi trubicí z lepku a střevní stěnou se vytváří kyselé prostředí a to spolu s přemnoženými disbiotickými mikroorganismy má negativní vliv na propustnost střevní stěny. Naruší se regulace a střevní stěna potom propouští látky, které by se do krve jinak nemohly dostat. Především to jsou kompletní nestrávené bílkoviny, lepek, ale i mléčná bílkovina kasein, na kterou nám již od dvou let chybí enzymy. Tělo se těchto vetřelců zbavuje ve formě hlenů, které putují krevním řečištěm a lymfou. Podle kondice toho kterého organismu se vylučují z těla, anebo usazují na žilních a cévních stěnách, v nosních dutinách, okolo reprodukčních orgánů žen i mužů. Lepší situace je, když tyto hleny máme v dutinách a dokážeme je z těla vyloučit. Horší je, pokud se usazují například v aortě či jinde v krevním řečišti. Metabolismus kaseinu i jiných složitých bílkovin má jako meziprodukt homocystin, který narušuje cévní stěny, u čehož spolupůsobí i cholesterol, který tyto narušené části zajizvuje a vytvářejí se tak blokády.

Zelenina

Pokud na jídelním lístku v restauraci hledám zeleninové jídlo, pak je to většinou směs mrazené zeleniny bez chuti spolu s rýží nazvaná rizoto. Případně smažená brokolice nebo květák z mrazáku.  Jedli jste zeleninová jídla ve Francii v Turecku? To jsou lahůdky. V naší zemi se zelenina stále konzumuje nedostatečně.  Nanejvýš v polévce, občas zelí, kapusta nebo špenát. To je velká škoda. Ochuzujeme organismus o kvalitní vlákninu, vitaminy, minerály, ale i „jazýček“ o mnoho zajímavých chutí. Ani estetická složka talíře není zanedbatelná, když ozdobíme talíř zeleným salátem, červenou mrkví a oranžovou dýní, nádherně upravený pokrm lahodí našemu oku.

Na trhu je zeleniny dostatek, ani v zimě se nemůžeme vymlouvat na to, že není. V obchodech je stále mrkev, petržel, celer, cibule, ale i zelí, kapusta, často i ředkev, červená řepa a kedlubny, pórek, zelená cibulka, brokolice. Za oknem ve vatě můžete mít řeřichu nebo v květináči pažitku. Pokud budeme střídat každý den dva druhy zeleniny a budeme obměňovat různé způsoby  úpravy, celou zimu máme z čeho vařit a ani jeden den jídlo nebude stejné. Na jaře a v létě je situace ještě lepší. A pokud máme možnost pěstování na zahrádce, máme nepřeberné možnosti – květák, mangold, ředkve a ředkvičky, pastiňák, tuřín a další. Příroda nám dává i divoké zeleniny, které jsou pro naše zdraví doslova balzámem: listy a kořeny pampelišky, řebříčku, vojtěšku, kopřivu.

Způsoby přípravy zeleniny

Do salátů dáváme čerstvou nebo na chvíli necháme projít varem. Dále dusíme, smažíme, napařujeme. Z rozmixované zeleniny připravíme omáčky, aniž bychom potřebovali smetanu nebo slaninu. Další způsob úpravy je kvašení. Mléčně kvašená zelenina je vynikající potravinovým doplňkem. Regeneruje střevo, podporuje růst střevní mikroflóry, udržuje rovnovážné složení žaludečních šťáv, zlepšuje trávení, napomáhá udržení acidobazické rovnováhy, posiluje imunitu, podporuje krvetvorbu, má antitoxické a povzbuzující účinky. Kvašená zelenina působí nejlépe, jíme-li ji v malém množství denně nejlépe jako přílohu k jídlu či jako součást salátů. Vhodné zeleniny na kvašení jsou: zelí bílé či červené, cibule, mrkev, ředkve, červená řepa, ale i další.

Luštěniny

Tělo potřebuje pravidelný přísun bílkovin a je pro nás výhodnější je přijímat z rostlinných zdrojů. Protože tělo si neumí bílkoviny uložit do zásoby, je třeba je přijímat pravidelně a musíme být opatrní na množství. Nadbytek bílkovin znamená zátěž pro ledviny, ale nejen pro ně. Proto bílkoviny ano, ale v přiměřeném množství. Kombinace fazolí s párkem nebo čočka s vejci, kde se kombinují dva druhy bílkovin a to ještě ve velké kvantitě, jsou nesmyslné. Pro každodenní potřebu stačí několik lžic luštěnin. Abychom měli všechny aminokyseliny a minerály, je třeba je kombinovat s celozrnnými obilovinami a zeleninou. Luštěniny také obsahují uhlovodany, vlákninu a vitaminy. Aby byly luštěniny dobře stravitelné, je třeba znát správný způsob úpravy a dodržovat určitá pravidla.

Základní příprava v tlakovém hrnci

1. Luštěniny důkladně propereme a namočíme je, nejlépe přes noc. Voda, ve které se namáčí, se pak vylije a na vaření se použije nová voda. Jedinou vyjímku tvoří fazole azur, které můžeme vařit ve stejné vodě, v níž je namáčíme.
2. Pro lepší stravitelnost a kratší úpravu vaříme luštěniny se saturejkou nebo majoránkou. Velmi vhodná a vzájemně se doplňující je kombinace luštěnin s možskými řasami. Dodávají luštěninám potřebné minerální látky a tím zlepšují jejich stravitelnost a zvyšují jejich nutriční vlastnosti. Vždy dáme kousek řasy vařit s luštěninou, uvařenou mořskou řasu nakrájíme a přidáme do luštěninového jídla nebo do salátu či zeleniny.
3. Luštěniny přivedeme do varu, za chvíli opatrně pokropíme studenou vodou, tímto šokem urychlíme změknutí a zlepšíme stravitelnost. Můžeme to několikrát opakovat.
4. Natlakujeme a vaříme. Čočka 15-20 min, fazole 30-40 min, cizrna 45 min, hrách 30-50 min. Sóju, která má v naturální formě mnoho zátěžových látek, raději nepoužíváme.

Možné způsoby úpravy.

Ochutit a případně zahustit kukuřičným škrobem. Spolu s kroupami nebo jinými obilovinami rozemletít na karbenátky, pomleté nebo rozmixované jako luštěninové pomazánky.

Chybí vám v doporučených potravinách oříšky, semínka, tuky, ovoce, maso?  Ano, i ty jsou součástí našeho stravování. Ale uvedené tři druhy by měly tvořit základ našeho denního talíře.¨

Podle knihy Radost z jídla od Vladimíry Strnadelové a Jana Zerzána